Kdy naposledy jste si řekli: „Podívám se na Facebook, co je nového u mých přátel“? Asi už to bude nějaký pátek. V počátku nás sociální sítě spojovaly – s rodinou, se známými. Platilo, že na sítích postuje skutečný člověk skutečné okamžiky ze svého života. Jak však poznamenává irský autor a akademik James O’Sullivan ve své eseji Poslední dny sociálních médií, ekonomika pozornosti poháněná generativní AI tuto nepsanou dohodu rozbila na padrť:
„Lidé se na sociálních sítích nepropojují ani nekonverzují tak jako dřív; jen se brodí škvárem, tedy bezmyšlenkovitým, zapomenutelným, nekvalitním obsahem produkovaným ve velkém, často za využití umělé inteligence, jehož cílem není nic jiného než nás nějak zaujmout.“
Místo fotek od našich přátel se tak naše feedy plní AI generovanými nesmysly. Epidemii AI obsahu potvrzuje i tato studie ze stanfordské univerzity. Vyplynulo z ní, že:
Autoři studie poukazují na to, že algoritmus nejspíš sám propaguje AI obsah, protože nejpravděpodobněji zaujme. To však zároveň znamená, že algoritmus upozaďuje lidský obsah.
O’Sullivan ve své eseji dodává:
„Veškerý autentický lidský obsah, který tu ještě zbývá, je algoritmickou prioritizací čím dál víc odsouván na vedlejší kolej a dostává méně interakcí než uměle vytvořený obsah a AI patlaniny optimalizované tak, abychom na ně co nejvíc klikali.“
Ve zkratce: na sítích dnes nejde o mezilidské interakce. Vstoupili jsme do pozdní fáze, kdy se na každé platformě vede tvrdý boj o získání pozornosti uživatelů. A tu si AI obsah očividně získat umí. Je konstruovaný tak, aby působil jako senzace a jeho autoři si jej mohou vygenerovat po tisících denně.
V další své eseji James O’Sullivan říká, že problém AI generovaného obsahu není jen technologický, ale také kulturní – uživatelé totiž mají tendenci odměňovat pravdivě znějící obsah více než pravdivý. Jako příklad uvádí post s falešným citátem Platóna, který na síti Substack získal 8 300 lajků.
Průšvih však leží v tom, že po takovém obsahu je poptávka: lidé častěji lajkují a sdílí to, co zní moudře a potvrzuje to jejich představy – i kdyby to bylo falešné. Už v roce 2018 studie MIT potvrdila, že na (tehdy ještě) Twitteru se „fake news“ šíří rychleji než události, které se opravdu staly. V roce 2025 zase vědci z Yaleovy univerzity testovali důvěru lidí v AI generované zprávy ve fiktivním zpravodaji (spoiler alert: byla vyšší než ve skutečné zprávy).
Tím, že více pozornosti věnujeme obsahu, který pouze zní jako pravda, sledujeme ho a sdílíme, se podle O’Sullivana podílíme na zaplavování online prostoru AI balastem.
Vezměte si například toto krátké YouTube Shorts video, ve kterém snowboardista zachraňuje mládě ledního medvěda před vlkem a poté jej vrací matce medvědici. Video má 17 milionů zhlédnutí, 226 tisíc lajků a 1983 komentářů. Kolik diváků se asi podivilo nad tím, že:
Soudíme, že jich bylo minimum. Tohle jsou nudná, bezemoční fakta, která nikoho nezajímají – v porovnání se senzačním videem s akcí na začátku a dojemným koncem, kde se člověk ukáže jako dobrý tvor, který pomohl nebohému mláděti!
Nejde jen o krátká videa. Na YouTube najdete také trailery na filmy, které nikdy nevzniknou nebo písně od Queen, které nikdy nenazpíval Freddie Mercury. Naši touhu po senzačním obsahu nebylo nikdy jednodušší uspokojit . A AI z toho pouze udělala průmysl.
Mohli bychom se ptát, jakou cenu má pozornost věnovaná věcem, které neexistují? Abychom našli odpověď, vraťme se k videu s ledním medvědem.
V předchozím díle seriálu jsme psali o příbězích (jako způsobu, jak zaujmout). I ten 44 sekund dlouhý Shorts s medvídkem je postavený jako příběh – a lineární příběh znamená, že se na konci dozvíte, jak dopadl. Chcete ho tedy dokoukat do konce.
A to je pro algoritmus klíčový ukazatel, zda video dokázalo upoutat vaši pozornost. Video, které uživatelé jedním pohybem prstu pošlou pryč, brzy upadne v zapomnění. Ale pokud jej:
tak to znamená, že algoritmus našel svého favorita. Začne vám servírovat více podobných videí, protože delší doba sledování = více prostoru ukázat vám reklamy.
To je tedy odpověď na otázku v úvodu této části – platformy neřeší, že sledujete fikční obsah. Získává vaši pozornost, a to je hlavní. James O’Sullivan v eseji sarkasticky dodává, že navíc „syntetické účty jsou levné, neúnavné a výnosné, protože se nedožadují mzdy ani se neorganizují v odborech.“
Předně se záplavou AI balastu nenechte odradit od vlastní tvorby obsahu! Je však třeba, abyste dodržovali zásady, které vašemu obsahu pomohou prorazit feedem. Pokud jde o tvorbu krátkých videí, tak:
A potom dejte algoritmu vědět, že to s tvorbou myslíte vážně. Publikujte pravidelně a v konzistentní kvalitě. Jakmile začnete získávat sledující a oslovovat nové lidi, sítě vám pomohou šířit vaši message. A ano, může to trvat. Narozdíl od AI si ale můžete vybudovat komunitu, pro kterou má váš obsah hodnotu.
Pro detailní návod, jak tvořit úspěšná reels, mrkněte na náš článek.
Pokud můžete vzít do ruky telefon a vyfotit se, nebo natočit krátký příběh nebo reelsko na Instagram, udělejte to. Tohle je přesně ten obsah, který vám pomůže navázat užší vztah s publikem. Nepostujte AI mluvící avatary ani v ChatGPT vyumělkované portréty – na ty se nikdo dívat nechce.
Příkladem jsou tyto otravné AI reklamy na on-line kurzy tai chi nebo „vojenskou kalisteniku“. Jak důvěryhodná je reklama, ve které vás přesvědčuje (očividně vygenerovaný) postarší muž, že stačí 15 minut cvičení denně, aby vás za 28 dní cvičení nikdo z vašeho okolí nepoznal? To jsou přesně ty vábně znějící vzdušné zámky, které však nemají s realitou nic společného.
Pokud tvoříte obsah na sítě, možná už pod náporem AI balastu cítíte pokles dosahu. Přeskakovat mezi příspěvky – jeden živější a zábavnější než druhý – nikdy nebylo snazší. Což je logicky frustrující, protože autentický obsah pořád zabere dost práce.
Chcete-li si obsahem nadále budovat hlubší vztahy s publikem, které se k vám pravidelně vrací, přemýšlejte, zda část tvorby nepřesunout na „exkluzivnější místo“, jako je Discord nebo WhatsApp skupina, kde s vámi o pozornost nesoutěží tisíce dalších účtů. Tvůrci také čím dál více směřují své publikum do předplatitelské komunity, např. na Herohero, Patreon nebo Forendors, kde je diváci za jejich tvorbu pravidelně podporují měsíční částkou (většinou ve výši jednotek €).
James O’Sullivan tento fenomén v eseji popisuje jako „vznik miliardy malých zahrádek“, kde „tvůrci dávají přednost hloubce před množstvím, retenci před viralitou. Autor s desetitisícem oddaných odběratelů může potenciálně vydělat více – a snáze se vyhnout vyhoření – než člověk s milionem pasivních sledujících na Instagramu.“
V dalším díle seriálu Zavaleni obsahem se podíváme na tvorbu obsahu pro generaci, která vyrostla takřka s telefonem v ruce – Generaci Z. Říká se o ní, že je ze všech nejroztěkanější, žije v multitasking módu a přečte sotva tři řádky v kuse. Ale možná, že Gen Z zvládají internet lépe než lidé, kteří sledují AI slop až do konce.
Chcete, aby vaše značka prorazila i ve feedu plném AI generovaného obsahu? Ozvěte se nám – pomůžeme vám vytvářet autentický obsah, který upoutá pozornost a odliší vás od AI slopu.
